Hacker z Finska

V zimě jsem měl telefonát z Finska, jestli bych si udělal čas na konzultaci s hokejovým rozhodčím, který přijede do Česka na pár dní. Když jsme sladili termíny, nebránilo nic setkání se sympáťákem, který chce na sobě makat a filosofie Sporthackingu mu je velmi blízká. Po našem sezení mě napadlo  udělat s Jarou rozhovor o tom, co bychom si mohli vzít z přístupu k tréninku s mladými hokejisty od Finů. A tohle z toho vzniklo. Navíc nám Jára natočil i pár svých tréninkových „hacků“.

Proč jsi odešel do Finska?

Jmenuji se Jaromír Ryška a pocházím z malé vesničky na Moravě, a to Býškovice. Do Finska jsem se natrvalo odstěhoval v srpnu 2012 a nyní zde „kroutím“ pátý rok. Důvod, proč jsem šel do Finska byl v prvé řadě ten, že jsem se chtěl zlepšit hokejově a další, méně podstatný, že jsem chtěl změnu v životě.

Co životospráva a život ve Finsku?

Přístup k životosprávě se změnil už příjezdem do Finska. V podstatě ze dne na den se mi změnil jídelníček, byly vyřazeny mastné a nezdravé výrobky a přibylo mnoho zeleniny a kvalitnější stravy včetně tuků a bílkoviny. V podstatě k této změně jsem byl i mírně „donucen“ a to tím, že klasická nabídka v jídelně jsou přílohy, jedno, max. dvě hlavní jídla a pak zelenina. Postupem času jsem se začal o stravu zajímat více a více a uzpůsobovat jídlo mým denním potřebám – trénink, zápas, posilka a tak, ale stále jsem cítil, že to není ono. V roce 2016 jsem se dozvěděl od mého kamaráda, co hraje v hokej tady ve Finsku, že měli sezení se Sporthackerem Vítkem Schlesingerem a že mu to dalo zase nový náhled na životosprávu. Tak jsem si řekl, že proč ne a začátkem ledna 2017 jsme se sešli. O Sporthackingu jsem tehdy slyšel poprvé, ale již teď můžu s klidem na duši říci, že mi tento přístup změnil pohled na věc a opět mě posunul ve vývoji a vzdělání dál. Osobně si myslím, že Sporthacking změní mnoho lidí ve více úspěšné, avšak v prvé řadě bude vždy záležet na daném jedinci, jestli o to má zájem, či nikoliv.

Co tam nyní děláš?

V současné době zde hraji hokej na úrovni (kdybych to srovnal s Českem) tak na krajské lize a dále pískám finskou ligu a po pěti letech jsem se propracoval až do 4. nejvyšší mužské soutěže a nejvyšší juniorské soutěže. Ale nemůžeme to srovnávat moc s Českem, protože tady mají i například dorost rozdělenou soutěž na 3 základní skupiny (SM Liiga, Mestis, Suomi-Sarja) a pak se to ještě dělí na podskupiny, takže v dorostenecké soutěži je celkem 6 úrovní.

Co je jiné na finském hokeji od toho našeho?

Z hlediska hráče je to pohled na celkovou hru, více se bruslí a napadá, řeší se i strategie, a to i v nižších soutěžích. Když se na to podívám z pohledu rozhodčího, tak je velký rozdíl pískat místní ligu, nebo nejvyšší ligu juniorů – zde už je vidět velký rozdíl i v přístupu hráčů, kteří tě respektují. Další rozdílná věc je i příprava na zápas/trénink. Už od malých kluků (cca 10let) dohlíží trenéři a mají určitý rytmus, který dodržují. Hlídá se, aby děti jedli lepší cukry a tuky, než aby se najedli před zápasem chipsů a čokolády a trenér nebo někdo povolaný to dětem i vysvětlí, proč je to lepší, takže to pak lépe dokážou pochopit a dají si souvislosti dohromady.

Co přístup k mládeži, liší se nějak?

Děti do věku 8 až 10 let většinou nemají nějaký speciální dohled trenérů a spíše se věnují různým sportům, aby rozvíjely své schopnosti. Od věku 10let a výše už má každý tým své trenéry – většinou už se základní trenérskou licencí a dětem se věnují 6x týdně přibližně 2–3 hodiny denně. Led mívají děti 1x denně na jednu hodinu, zbytek je warm up a strečink, plus nějaké vyklusání. Soboty a neděle bývají zápasové dny (v tomhle případě hrají děti už se dvěma rozhodčími a pravidla jsou stejné jako pro ženský hokej – tedy žádný bodyček).

Co komplexní přístup. Vidíš nějaké rozdílnosti?

Rozdílnosti zde jsou. Nevidím však nějaké zásadní, avšak i z článků z českého tisku lze vypozorovat, že čeští trenéři se mají hodně co učit od těch finských. Je zde menší tlak na hráče a vše se řeší většinou pohovorem a problémem, proč to hráči nejde, co se má zlepšit atd. Proto je zde fluktuace hráčů mnohem menší a týmy hrají i delší časové období se stejným jádrem týmu. Příjemnou změnou je to, že týmy hodně pracují s juniory, a to lze vidět v posledním draftu NHL, kdy se do první desítky dostali hned 3 Finové a žádný z nich se tam neztrácí, spíše hrají první, druhou pětku. Neméně podstatným rozdílem je i příprava mimo led – lekce stravování před, během a po zápase a také mentální příprava na zápas jsou přirozenou součástí. Jak jsem již trochu naznačil, tak s těmito věcmi se zde pracuje a je to vidět, že i hráči si to uvědomují. Mají zde vše pro to, aby odvedli 100 %.

Pracuje se na mentální stránce?

S mladými hokejisty pracují většinou rodiče. Do věku 10 let jsou to převážně základní věci, které se od rodičů očekávají, po nástupu do týmu, respektive soutěže, se dětem věnují už trenéři. V týmu o 20 hráčích je většinou 5 trenérů, takže přístup je dost individuální a řeší se zde už strategie, kdo kde má hrát a co dělat. Tréninky jsou zaměřeny na všechny možné varianty – střelba, bruslení, poziční hra a na konci tréninku nechybí samozřejmě malé dovednostní soutěže mezi dětmi. Trenéři si jsou vědomi, že děti to musí hlavně bavit, takže takovouto formou i s dětmi pracují. V dětském věku se jim většinou sděluje jen to, co by měly dodržovat, od věku cca 14 let už se pracuje i na správné životosprávě, regeneraci a pro nejvyšší ligy v kategorii i na tom, jak se připravit na zápas.

Co trenéři, liší se jejich přístup?

1) Jsou direktivní?
2) Jak přistupují k hráčům?
3) Kdo je to učí?

Trenéři zde mají komplexní přístup – Sporthackinga neupřednostňují lepší hráče před horšími. Děti zde dostanou stejnou šanci a na přesilovku či oslabení se nebojí poslat i toho nejslabšího hráče týmu. V nižším věku pro ně není zas tak důležité, že hráč udělá chybu, ale to, že se s tím naučí vyrovnat a trenér mu to umí i vysvětlit, co má příště udělat lépe a navede ho tak, aby příští zápas stejnou chybu neudělal. Z 90 % jsou trenéři klidní a umí vše vysvětlit bez toho, aby se hráč cítil tak, že je jeho vinou, že tým prohrál. Je to dáno především tím, že zde trenéři absolvují každoročně školení, jak pracovat s mládeží.

Jaké jsou Tvé plány do budoucna?

Plánů do budoucna je hodně a možností ještě víc. 🙂 Je to dáno především tím, že znám prostředí jak českého hokeje, tak i finského hokeje a lidé, kteří o mně vědí, je víc a víc. Nicméně budoucnost se bude určitě orientovat na hokej – v kariéře rozhodčího se stále zlepšovat a v letošním roce se zaměřit i trochu na trenérskou činnost, kdy v létě budu dělat kurz pro trenéra…z krátkodobých cílů to je pískat 2. nejvyšší ligu ve Finsku během 2 – 3 let a SM-Ligu 3 – 4 roky.