Jaká je dieta mistrů světa?
V minulém článku (4 ZÁSADY MISTRŮ SVĚTA) jsem psal o mém oblíbeném týmu All Blacks z Nového Zélandu, o jejich rituálech a hodnotách. Nyní bych rád navázal a podělil se o další část skládačky, která tvoří mozaiku jejich úspěchu, a tím je bezesporu i strava.
Problematika výživy sportovce je poměrně dosti komplexním a především hodně individualizovaným tématem. Každý má totiž jiný metabolismus, jiné návyky, cíle, genetiku, rozdílné sportovní disciplíny a také rozdílnou motivaci. Nicméně u naprosté většiny sportovců můžeme najít některé shody, které se dají vyjádřit jakožto nadměrná konzumace nekvalitních sacharidů a nedostatečná konzumace kvalitních tuků. I proto jsem se rozhodl absolvovat experiment vycházející z vlastní praxe z Ironmanu, zkušenostmi s prací s vrcholovými sportovci, a to vše podložené řadou nezávislých studií. Již jsem napsal o této problematice poměrně hodně ZDE.
Dnes bych se rád s vámi podělil a nakouknul do stravovacích návyků mistrů světa v rugby z Nového Zélandu. Těm se podařilo jako jedinému týmu v historii obhájit titul mistrů světa. Seznamte se se stravovacími návyky All Blacks.
„Zdravé tuky a omezení sacharidů není trend, ale nutnost.“
Každý by jistě souhlasil, že výkon týmu All Blacks na mistrovství světa v rugby byl neuvěřitelný – spolupracovali jako dobře promazaný stroj. A teď vychází najevo, že pod vlivem silového a kondičního trenéra Dr. Nicholase Gilla to byl vlastně stroj promazaný kokosovým olejem. Sám Dr. Nic Gill dodržuje LCHF (low carb high fat) stravu – a dokonce tak absolvoval dva poslední závody Ironman, kdy v průběhu akce samozřejmě sacharidy konzumoval. Podobně jako já v mém EXPERIMENTU METABOLICKÉ FLEXIBILITY.
S experimentováním se stravou začal před dvěma a půl lety. Zjistil, že jí spíše ze zvyku než kvůli hladu. Zásady jeho experimentů byly založeny na Paleo stravě.
Čím více poslouchal své tělo, tím více si uvědomoval, že konzumace tuku ve večerních hodinách znamená, že má druhý den menší hlad a že tímto způsobem může on svůj hlad ovládat – a ne naopak. Tento způsob stravování také snížil jeho chuť na něco dobrého a zvýšil celkovou duševní pohodu. Tohle jsem mohl potvrdit nejen já během svého experimentu, ale i desítky mých klientů. Ano, jídlo má na psychiku obrovský vliv!
“O tom to pro mě je,” říká. “Mám vysoký příjem tuku a nízký příjem sacharidů po celou dobu kromě triatlonů, kdy jím nějaké sacharidy. Jím nezpracované, zdravé potraviny. Jediné, čemu se vyhýbám, je mléko, protože dráždí můj žaludek, takže jsem ho nahradil smetanou.”
Tyto zásady aplikoval i v rugby. Hráči zhlédli film “Ten cukr”, který na ně udělal mimořádný dojem a uvědomili si, že musí odstranit ze své stravy cukr, aby zvýšili svůj výkon a žili zdravěji – jednou změnou je to, že nyní jedí po tréninku místo lízátek ořechy.
Tým také spotřebuje 6 až 7 plechovek kokosového oleje týdně a cestují s arašídovým nebo jiným ořechovým máslem. Používají je do smoothies a všude jinde, kde se dá.
Takto vypadá strava novozélandského ragbisty v hrací den při MS:
Snídaně: mandlové máslo s toastem. Omeleta z vaječných bílků, máslo a kokosový olej. Lehká listová zelenina a půl avokáda.. Trocha ovoce.
Oběd: libové kuřecí maso s rýží, sladkými bramborami či trochou těstovin.
Před zápasem: kaše s madlovým máslem a medem a trochou ovoce + nitrátový suplement na prokrvení.
Po zápase: oříšky či madlové máslo, mineráli v supelemtech nebo ovoci. Proteinový šejk s ovocem a semínky.
Večeře: červené maso. Hodně zeleniny jako guacamole, listová zelenina, špenát a sladké brambory.
Končí slovy: “Řekl bych, že většina sportovních týmů je v dnešní době alespoň na stravě s nízkým obsahem cukru, nižším až nízkým obsahem sacharidů. Ne vždy to znamená vysoký obsah tuků, ale znamená to příjem zdravých tuků. Sportovní výživa se velmi rychle mění.”