Leptin – řídicí hormon, který řídí vše

Leptin je jeden z nejdůležitějších hormonů v našem těle – možná ten nejdůležitější. Řídí i další hormony, a dokonce i náš mozek. Níže se pokusím popsat, jak funguje, jaký má vliv na sportovní výkon, jak ho můžete mít pod kontrolou a že pocit euforie při běhání je ovlivněn právě tímto hormonem. Že ho neznáte? Čtěte dále a budete překvapeni.

Mnoho lidí se mylně domnívá, že nárůst váhy (i váhový úbytek) je pouze o kaloriích a pevné vůli. Moderní výzkumy s tím ovšem nesouhlasí, a i vědci stále více poukazují na hormon, který se jmenuje leptin. Hlavním faktorem pro nárůst tuku u lidí je, že je člověk odolný vůči účinku tohoto hormonu, nazývá se odolnost vůči leptinu neboli leptinová rezistence. 

Seznamte se s leptinem – s „přeborníkem“ na regulaci váhy

Leptin je hormon tvořený v tukových buňkách těla. Někdy se mu přezdívá „hormon sytosti“ nebo „hormon hladu“. Doslova říká vašemu mozku kdy má spustit pocit hladu, kolik toho mám sníst a kdy přestat jíst!

Hlavní úkol má v mozku, hlavně v oblasti nazývané hypotalamus. Jeho role je říct mozku, že naše zásoba tuku je dostatečná, že už nemusíme jíst dál a že můžeme spalovat kalorie běžným tempem. Má i mnoho jiných funkcí týkajících se plodnosti, imunity, fungování mozku a dalších. Nicméně hlavní úkol leptinu je dlouhodobá regulace energetické rovnováhy – množství kalorií, které sníme a vydáme a kolik tuku v našem těle skladujeme. Náš tuk doslova komunikuje s našim mozkem prostřednictvím LEPTINU. Pokud se tato komunikace pokazí, je zle!

Tento systém se vyvinul, abychom se nepřejídali ani nehladověli

Obě tyto možnosti by totiž mohly znamenat menší pravděpodobnost našeho přežití v přírodním prostředí. V současnosti nám leptin efektivně zabraňuje ve vyhladovění. Ale něco v tomto mechanismu, který má zamezit našemu přejídání, se pokazilo. Viz můj článek o evoluci stravování.

Způsob, kterým leptin pracuje je relativně jednoduchý. Tento hormon je produkován tukovými buňkami v těle. Čím víc tuku tyto buňky mají, tím více leptinu produkují (studie ZDE). Krevní oběh přenáší tyto hormony do mozku. Zde posílají signál do hypotalamu, do oblasti mozku, která má pod kontrolou kdy a kolik jíme. Tukové buňky tedy používají leptin, aby sdělily mozku, kolik tuku mají. Hodně leptinu říká mozku, že tělo má spoustu uloženého tuku, zatímco nízká hladina leptinu říká mozku, že zásoby tuku jsou malé a že nám hrozí vyhladovění. 

Shrnutí: Leptin je hormon produkovaný tukovými buňkami v těle. Jeho hlavní rolí je regulace množství kalorií, které pozřeme a spálíme, stejně jako kolik tuku naše tělo obsahuje.

Hormon zodpovědný za pocit euforie při běhání

Pro dosažení pocitu euforie během běhání nezáleží na rychlosti nebo uběhnuté vzdálenosti, ale na přítomnosti leptinů, hormonu hladu.
Každý, kdo zvládnul uběhnout svých prvních 5 kilometrů, zná ten euforický pocit. Ale možná byste měli poděkovat své prehistorické biologii, a ne svému tréninkovému plánu. Podle nové studie vydané v magazínu Cell Metabolism není euforie při běhání až tak spojená s vaší rychlostí nebo tréninkem, ale s tím, jak je vašeho tělo syté. Co na to říkáte?

Vědci na univerzitě v Montrealu zjistili, že výskyt pocitu euforie je ovlivněn přítomností leptinu, hormonu hladu. Myši s nižší hladinou leptinu (znamená, že se cítí více hladové) běží dvakrát tak dlouho jako jejich syté protějšky. O tom, že hladový vlk nejlépe loví jsem psal v článku zde. 🙂

Proč hladový vydrží více?

Nízká hladina leptinu posílá signál do mozkového centra rozkoše, aby zvýšil stimul pro tělesnou aktivitu (také známý jako hon za potravou, alespoň co se naší prvotní biologie týče). Vědci předpokládají, že méně spokojené myši zažívají větší uspokojení a pocit zadostiučinění z fyzické aktivity. Čím víc si spojujeme potěšení s aktivitou, tím více po ní začněme toužit.

A co je na tomto efektu nejlepší?

Čím více cvičíte, tím více pociťujete efekt nízké hladiny leptinů. Pokud máte méně tělesného tuku, jako mají špičkoví běžci, pak má vaše tělo celkově méně leptinu. Dřívější studie spojily malé množství leptinů s lepšími časy při maratonu a lepším atletickým výkonem, avšak tento nový výzkum ukazuje, že se tak děje kvůli tomuto úžasnému, euforickému pocitu štěstí, ke kterému při běhání může dojít.

Tento efekt může mít i své stinné stránky. Toto spojení mezi leptinem a pocitem zadostiučinění bylo u dřívějších studií evidováno při závislosti na cvičení a vědci účastnící se této studie spekulují o tom, že by to mohla být příčina závislosti na cvičení často spojovaná s anorexií. Pokud máte hlad, vaše tělo potřebuje opravdové palivo, ne pouze euforii, která je s pohybem spjata. Vylaďte vaší vnitřní lovkyni s prvotní běžeckou stezkou a dosáhněte běžecké euforie, ale po běhání pak tyto své hormony hladu odměňte „doplněním paliva.“ 

Shrnutí: Ukázalo se, že k pocitu euforie při běhání nedochází pouze díky endorfinům. Hormon leptin, který se častěji spojuje s chutí k jídlu, má podle nové studie na myších na tento pocit také vliv.

Studie z Hospital Research Center Univerzity v Montrealu zjistila, že blaženost vyvolaná fyzickou aktivitou je způsobena nízkou hladinou leptinů, hormonem hladu. Pokud se leptin sníží, teorie říká, že je tělu dán pokyn lovit a sbírat a centrum odměny a motivace v mozku se rozsvítí.

„Naše zjištění ukazují, že tento hormon hraje nepostradatelnou roli v motivaci pro běhání, což může souviset s hledáním potravy.“

spoluautorka studie Stephanie Fulton, profesorka na Univerzitě v Montrealu Oddělení výživy

Důkaz, že při sportu se i díky leptinu vyplavují endorfiny a člověk je uvolněný a mnohdy ho napadají myšlenky, která by za normálních okolností nemusely přijít, to ale všichni znáte, že? 🙂

Vědci se domnívají, že naše způsobilost k vytrvalostnímu běhání se vyvinula, aby podpořila naše šance pro najití potravy (čím déle běžíte, tím pravděpodobněji ulovíte toho chutně vypadajícího zajíce). Pokud je hladina leptinů vysoká, váš mozek dostal zprávu, že tělo má dostatek jídla. Pokud je hladina leptinů nízká, mozek dostává signál, jak tomu bylo i u jeskynních lidí, aby tělo pokračovalo dál, a za tuto výdrž je odměněno pocity radosti neboli běžeckou euforií. V této studii vědci sledovali dvě skupiny myší v kleci, které běhaly na kolotočích pro hlodavce. Jedna skupina byla geneticky upravená tak, aby její hladina leptinů byla nižší, druhá skupina nebyla nijak upravena. Modifikovaná skupina myší dobrovolně běžela dvakrát tak dlouho ve srovnání se svými nemodifikovanými protějšky.

To souhlasí s již existujícími údaji ohledně vytrvalostních běžců – hlavně těch s nejlepšími zaběhnutými maratonskými časy – které potvrzují, že ti nejlepší mezi nimi mají nízkou hladinu leptinů. Tato nová studie naznačuje, že atletický výkon může být částečně vděčný evoluční hnací síle, která nám umožnuje běžet na lačno.

U koní ovlivňuje atletický výkon hladina hormonů

Nadbytek hormonů, které se během cvičení uvolňují, mají dopad na atletický výkon, ale nový výzkum vysvětluje, které hormony jsou důležité a jak vlastně ovlivňují výkon. Pro získání více informací na toto téma měřil polský vědec Witold Kedzierski hladinu leptinů u koní po různých typech fyzické aktivity. Leptin je adipokin, hormon uvolňovaný tukovou tkání, který pomáhá kontrolovat energetický metabolismus, apetit, a příjem potravy u zvířat. Konkrétně vysoká hladina leptinu snižuje chuť k jídlu. Hladiny leptinů jsou ovlivněné hladinou přírodních kortikosteroidů (např. kortizolem, stresovým hormonem) a katecholaminy (např. epinefrinem a dalšími hormony produkované nadledvinkami).

Kortikosteroidy stimulují vyměšování leptinů zatímco katecholaminy brání ve vyměšování leptinů. Zajímavé je, že u koní dochází během fyzické aktivity ke zvyšování jak kortikosteroidů, tak katecholaminů. Kedzierski studoval 38 koní, včetně 6 drezurních hřebců, 12 parkurových hřebců, 12 plnokrevníků a 8 lehkých tažných koní používaných v zemědělství, aby pomohl objasnit účinek různých druhů fyzické aktivity na hladinu leptinů.

Klíčová zjištění mimo jiné zahrnují

• Hladina leptinů se zvýšila pouze u lehkých tažných koní (60% nárůst), což byla jediná skupina s dlouhotrvajícím cvičebním režimem s nízkou intenzitou zátěže.
• Žádná změna v hladině leptinů byla zaznamenána u koní podstupujících krátkodobou, intenzivní nebo technickou fyzickou aktivitou.
• Hladina kortizolu byla zvýšena pouze u lehkých tažných koní a závodních plnokrevníků.
• Krátkodobý, přechodný nárůst v hladině leptinů byl spojován se změnami v uvolňování kortizolů během aktivity.

Kedzierski došel k závěru, že „lepší porozumění regulaci leptinů vylučovaných během fyzické aktivity může přispět ke zlepšení výkonu a zdravotního stavu aktivních koní.“

Více jídla: mozek si myslí, že MUSÍME jíst, abychom nevyhladověli k smrti.

Snížený výdej energie: mozek si myslí, že potřebujeme šetřit energií a to způsobuje, že se cítíme lenivě a spalujeme méně kalorií.
To znamená, že více jídla a méně pohybu není důvodem přibírání na váze, je to následek odolnosti vůči leptinu, tudíž hormonální defekt.

Pro většinu lidí, je snaha přemoci kognitivní inhibici (silná vůle) i přes signály posílané leptiny o hladovění, téměř nemožná.

Shrnutí: Obézní lidé mají vysokou hladinu leptinů, ale signál, který leptiny vysílají, nefunguje kvůli stavu, který je známý jako odolnost vůči leptinu – leptinová rezistence. Ten může způsobit hlad a snižovat výdej energie.

Většina diet nemá dlouhodobé výsledky. Ve studiích o hubnutí je to dobře známý problém. Diety jsou tak neefektivní, že pokud se někomu obéznímu podaří zeštíhlet, hned se z toho stane zpráva do novin. Pravdou zkrátka je, že co se týče hubnutí, dlouhodobý úspěch je výjimkou, ne pravidlem. Existuje mnoho možných důvodů, proč tomu tak je, ale výzkum ukazuje, že leptin s tím může mít opravdu hodně společného. Ztráta hmotnosti znamená snížení množství tuku, což vede k velkému snížení hladiny leptinů, ale nutně to neznamená, že mozek zvrátí svoji odolnost vůči leptinu.

Snížení množství leptinu vede k hladu, zvýšené chuti k jídlu, snížené motivaci cvičit a sníženému množství spálených kalorií v klidovém stavu. (Studie ZDE.) V podstatě si mozek při snížené hodnotě leptinu myslí, že tělo hladoví. Proto spustí různé silné mechanismy pro znovunabytí ztraceného tělesného tuku a tím se mylně domnívá, že nás ochraňuje od hladovění.

Jinými slovy, mozek aktivně chrání vyšší množství tukové hmoty za pomoci silných biochemických procesů, které nás nutí získat zpět tuk, o který tělo přišlo. Většina lidí na dietě toto velmi dobře zná – na začátku jde hubnutí snadno, hlavně pokud jsme hodně motivováni, ale brzy nastane hlad, přijdou chutě a sníží se chuť do cvičení. To je hlavním důvodem, proč hodně lidí zažívá jo-jo efekt. Shodí velké množství váhy, jenom aby ji pak zase nabraly zpátky (a možná ještě něco navíc).

Shrnutí: Při hubnutí se výrazně snižuje hodnota leptinu. Mozek si tento stav vysvětluje jako signál hladovění, a tak změní naše biologické procesy a chování, abychom zase ztracený tuk nabrali zpět.

Co způsobuje leptinovou rezistenci?

Podle doktora Guyeneta stojí za odolností vůči leptinu několik buněčných mechanismů. (Studie zde a zde.)

Buněčné mechanismy zahrnují:

1. zánět: Zánět v hypotalamu je pravděpodobně zásadní příčinou odolnosti vůči leptinu jak u zvířat, tak u lidí.
2. volné mastné kyseliny: Zvýšené množství volných mastných kyselin v krevním oběhu může zvýšit metabolity tuku v mozku a překážet tak signálům vysílaným od leptinů.
3. vysokou hladina leptinu: Vysoká hladina leptinu se zdá být hlavním důvodem, proč dochází k odolnosti vůči leptinu.

Při obezitě dochází ke zvýšení všech těchto faktorů, proto může dojít k vytvoření zlomyslného kruhu, kdy lidé tloustnou a tím se stále více stávají odolní vůči leptinu.

Shrnutí: možnými důvody k odolnosti vůči leptinu jsou zánět, zvýšení volných mastných kyselin a vysoká hladina leptinu. Při obezitě dochází ke zvýšení všech těchto faktorů.

Co o zvrácení odolnosti vůči leptinu říká věda

Nejlepší způsobem, jak zjistit, zda trpíte odolností vůči leptinu, je podívat se do zrcadla. Pokud máte hodně tělesného tuku, hlavně v oblasti břicha, pak jste téměř určitě vůči leptinu odolní. Klíčem k prevenci (nebo zvrácení) odolnosti vůči leptinu je snížit zánět vyvolaný nevhodnou stravou. A především být tzv. METABOLICKY FLEXIBILNÍ

Jak mít leptin pod kontrolou?

1. Vyhnout se zpracovaným potravinám: Vysoce zpracované potraviny mohou ohrozit celistvost střeva a vést k zánětu.
2. Cvičit: Fyzická aktivita může pomoci zvrátit odolnost vůči leptinu.
3. Spát: špatný spánek způsobuje problémy s leptinem.
4. Snížit příjem triglyceridů: Vysoká hladina triglyceridů může bránit přenosu leptinů z krve do mozku. Nejlepší způsob, jak snížit triglyceridy je snížit příjem uhlohydrátů.
5. Jíst kvalitní tuky: rybí olej, olivový olej, lněný olej, mandle, semínka, avokádo…
6. Jíst proteiny: Příjem velkého množství proteinů může mít za následek automatickou ztrátu váhy. Pro to existuje mnoho důvodů, jedním z nich může být zlepšení citlivosti na leptin.
7. Otužovat se – Otužování je jeden z nejpůsobivějších stimulů na náš hormonální systém – více v mém článku zde.

Je vám něco z toho povědomé? Náhodou jsou to ty stejné věci, které obecně spojujeme s dobrým zdravím. Jinými slovy je to o metabolické flexibilitě. Pokud budu metabolicky flexibilní, tak budu na inzulin více citlivý a budu ho potřebovat méně – o metabolické flexibilitě více ZDE.

Bohužel, bohudík, neexistuje žádný jednoduchý způsob, jak jich dosáhnout. Jíst opravdové jídlo, udržovat zdravá střeva, cvičit, dobře spát, otužovat se… To je celoživotní úsilí, které si vyžaduje drastické změny v životním stylu a neustále vystupování z komfortní zóny. Ale stojí to za to a je to Vaše cesta – životní styl.

Zdroje

• Kedzierski, W. 2014 Changes in plasma leptin concentration during different types of exercises performed by horses. Animal 8(9):1456–1461.
• Schwartz MW, Woods SC, Porte D, Jr, Seeley RJ, Baskin DG. Central nervous system control of food intake. Nature. 2000;404(6778):661–671.
• Tartaglia LA. The leptin receptor. J Biol Chem. 1997;272(10):6093–6096. [PubMed]