Nejrozsáhlejší studie účinků chladu

Většina z nás považuje stres za špatný. A to také je! V dnešní době je příčinou špatného spánku, emočního vypětí, ruminace, špatného zdraví střev, oslabené imunity, zánětu a dalších negativ. Ale stres může být i dobrý. Nazýváme ho hormetický stres a zahrnuje především cvičení, půst, tepelný stres (sauna), chladový stres či chladovou termogenezi nebo také sluneční záření.

Obecně vzato, vše, co spadá do kategorie eustresu má vlastnost být hormetické, což znamená, že ve správné dávce slouží jako krátkodobý stresor, který dokáže vyvolat buněčnou odpověď v těle, která vykoná vše potřebné k vyvážení jinak ničivého poškození. Jinými slovy, ve správných dávkách dokonce i jinak škodlivé věci, dokáží vyvolat nárůst odolnosti. Toto se děje množstvím různých mechanismů.

Zde několik prokazatelných benefitů, o kterých se dočtete v následujících řádcích.:

• zvýšení sebedůvěry
• snížení zánětu
• zlepšení sportovního výkonu
• zvýšení neurogeneze (vznik nových mozkových buněk)
• zlepšení učení/paměti
• dlouhověkost

V tomto článku bych se nicméně rád zaměřil na některé, na zkušenostech založené přínosy a spjaté mechanismy, které krátké vystavení se chladu (ať už ponořením se do studené vody, kryoterapii nebo vystavení se vzduchu) může mít na mozek, imunitní systém, složení těla, metabolismus, výkon a regeneraci.

Účinky chladového stresu na mozek

Když lidé přemýšlejí o kryoterapii nebo o ponoření se do studené vody pak je první věcí, která je asi napadne, vliv na náš imunitní systém, namožené svaly, regeneraci či sportovní výkon.

Pro mě jsou nejzajímavějšími, a možná v určitém ohledu i zřejmější, účinky na mozek. Také je to oblast, o kterou se velmi zajímám a je velmi spjatá s celostním přístupem Sporthackingem, tak si jí pojďme probrat nejdříve. Existují nepodložené důkazy o tom, že vystavení se chladu zlepšuje náladu a také je naznačováno, že sprchování se studenou vodou může být použito jako prevence a léčba deprese. Pojďme se rychle podívat na mechanismy, kterými chlad může zlepšit náladu.

Nejstálejší a nejsilnější fyziologickou odpovědí na chlad je obrovské uvolnění norepinefrinu (noradrenalinu) do krevního oběhu a také do oblasti locus coeruleus v mozku. Norepinefrin je tak zajímavý, protože to není pouze hormon, ale také neurotransmiter a podílí se na ostražitosti, soustředění, pozornosti a náladě. Chlad vyvolává masivní nárůst norepinefrinu jak u myší, tak u lidí, a jde o odpověď zprostředkovanou sympatetickým nervovým systémem, jehož primárním účelem je stimulovat reakci těla „bojuj nebo uteč.“

Snížená neurotransmise norepinefrinu je dávána do souvislosti s nepozorností, nižším soustředěním a sníženými kognitivními schopnostmi, s nedostatkem energie a špatnou náladou (obecně). Pokud u lidí dojde farmakologickou intervencí k vyčerpání norepinefrinu, způsobuje to depresi. Ve skutečnost jsou jak ADHD, tak deprese občas léčeny příjmem noradrenalinových inhibitorů, což s sebou samozřejmě přináší i své stinné stránky. Norepinefrin také funguje jako hormon a pokud je vyloučen do krevního oběhu, intenzivně zvyšuje vazokonstrikci (což je zúžení krevních cév). Tato poslední část pomáhá vysvětlit, proč norepinefrin hraje opravdu důležitou roli v naší odpovědi na chlad: zvýšením vazokonstrikce dochází ke snížení celkové oblasti, kterou krev může ztratit teplo do okolí.

Jaké teploty aktivují náš mozek?

Jakou teplotu tedy potřebujeme dosáhnout k aktivování norepinefrinu? Zdá se, že existuje teplotní práh pro aktivaci sympatetického nervového systému.

Například, ponoření se do studené vody o teplotě 20 stupňů Celsia po dobu 1 hodiny neaktivuje uvolnění norepinefrinu, zatímco 1 hodina při 14 stupních Celsia ho zvýší o 530 % a dopamin o 250 %.  Osobně si myslím, že dopamin vcelku pěkně doprovází norepinefrin.

Dlouhá doba trvání však pro velké uvolnění norepinefrinu není nutná. Dlouhodobá studie u lidí přímo porovnávala lidi, kteří se ponořili do studené vody o teplotě 4,4 stupňů Celsia po dobu 20 sekund  s těmi, kteří podstoupili celotělovou kryoterapii po dobu 2 minut při teplotě -110 stupňů Celsia třikrát týdně po dobu 12 týdnů. Studie u obou skupin zjistila, že norepinefrin v plazmě se zvýšil dvakrát až třikrát (200 až 300 %) a toto uvolnění norepinegrinu se nezdá být sníženo tím, že je někdo na chlad zvyklý.  Tyto hladiny však hodinu po vystavení se chladu klesají.

Mimochodem, hádejte, co se ještě uvolňování norepinefrinu zvyšuje? Teplo a také laktát, to druhé je produkováno cvičením.

Nakonec ještě jedna poznámka o norepinefrinu – ten má také silný vliv na bolest, metabolismus a zánět. Zánět může být významný i pokud se bavíme o náladě, neboť zánět má tu vlastnost, že také dokáže tlumit uvolňování serotoninu. K otázce bolesti, metabolismu a zánětu se však za moment vrátíme.

Protein chladového šoku v mozku

Vystavení se teplotnímu extrému – chladu – také spouští proteiny teplotního šoku… ale navíc ještě existuje skupina proteinů, která je pro chlad specifická – proteiny chladového šoku.

Hodně z toho, co víme o fyziologických odpovědích na chlad, pochází z výzkumu hibernujících savců. Hibernace zahrnuje silnou změnu v metabolismu, která je poháněná základními biologickými potřebami uchovat v zimě energii. Když dojde k ochlazení těla, mnoho genů je vypnuto, výjimkou jsou však geny podílející se na metabolismu lipidů (spalování tuků) a skupina proteinů známá jako proteiny chladového šoku. Exprese těchto dvou kategorií genů je zvýšená vystavením se chladu.

Jeden konkrétní protein chladového šoku RNA vazebný motiv 3 (RBM3) vyniká pro účely naší diskuse. RBM3 se nachází v mozku, srdci, játrech a kosterním svalstvu a jeho aktivita se velice zvyšuje i po mírném vystavení se chladu.

Obnova ztracených synapsí

Synapse (nervové spoje) mezi neurony se vystavením chladu porušují. Synapse jsou nutné pro to, jak neurony mezi sebou komunikují a jak jsou formovány naše vzpomínky. Tento zajímavý fenomén byl poprvé pozorován ze studií prováděných na hibernujících zvířatech.

Avšak když zvířata, která hibernují, se opět zahřejí, dojde k obnově téměř 100 % synapsí.  To je opravdu skvělý kousek! Nejlepší část je, že tento efekt nemusí být omezen pouze na hibernující zvířata. Stejný úkaz byl pozorován také u laboratorních myší, které nejsou hibernujícími zvířaty.

Myši, které byly za použití speciálního protokolu ochlazeny a poté nazpět zahřáté, byly schopny rychle regenerovat 93 % synapsí, které byly kvůli chladu ztraceny.

A zde je vzrušující zpráva – zjistilo se, že mechanismus, kterým se ztracené synapse regenerují, závisí na zvýšení aktivity RBM3, proteinu chladového šoku, který je u lidí zachován. Ano, máme ho také!

Důvodem, proč je RBM3 nutný pro obnovení synapsí je kvůli své roli, kterou tento protein chladového šoku hraje u RNA pro zvýšení syntézy proteinu v dendritech, což jsou části neuronů, které komunikují  se synapsemi. To umožňuje proteinu chladového šoku RBM3 regenerovat tyto poničení neurony.

Jedno vystavení se chladu při teplotě 5 stupňů Celsia po dobu 45 minut bylo dostatečné pro zvýšení RBM3 v mozku po dobu 3 dnů (u myší). Když byla tato procedura zopakována jednou týdně po dobu dvou týdnů v řadě, nejen že došlo k obrovskému zvýšení exprese RBM3 po dobu těchto dvou týdnů, ale také po dobu dalších následujících 6 týdnů.

Co když je možné obnovit synapse způsobené jiným poškozením, než je chlad? A zde to začíná být opravdu zajímavé. Myši, kterým byla experimentálně navozená neurogenerativní choroba z prionové infekce, při vystavení se dvou kol procedur chladové exprese dříve v životě byli ochráněni proti ztrátě synapsí, což jim umožnilo mít více jak dvojnásobek synapsí (v testované mozkové tkáni) jako myši, které nepodstoupili léčbu 12 týdnů poté, co byly infikovány. Experimentální chladový stres také zabránil kognitivním a behaviorálním deficitům, které by se normálně u těchto myší objevily v pozdějších stádiích neuro-degenerace. Šok z chladu, kterému byly vystaveny, zvýšil expresi proteinu chladového šoku RBM3 po dobu několika týdnů, a to zpozdilo poruchy neuronů, které by se normálně u těchto myší objevily.

Je zřejmé, že schopnost zabránit ztrátě synapsí je opravdu velmi důležitá a může mít obrovské využití, pokud může být demonstrována také u lidí. Ztráta synapsí se objevuje během normálního stárnutí mozku a je zrychlena u neurodegenerativních onemocnění jako je Alzheimerova a Parkinsonova choroba a také při traumatickém poranění mozku.

Zde se do hry dostávají nějaké neobvyklé a velmi zajímavé mechanismy a schopnost efektivně ochránit synapse může mít obrovské uplatnění při léčbě Alzheimerovy choroby, jiných neurodegenerativních nemocí stejně jako u stárnutí mozku obecně.

Význam proteinů chladového šoku pro lidi

Vše kolem RBM3 je zatím velmi nové a opravdu ještě nevíme, zda-li by se tento efekt projevil stejným způsobem také u lidí. Otázka zní, o kolik musí být teplota tělesného jádra snížena pro aktivaci RBM3?

Zdá se, že snížení teploty tělesného jádra o 2 stupně Fahrenheita je dostatečné pro spuštění proteinů chladového šoku, včetně RBM3, v lidských astrocytech (druh mozkových buněk). Malá odbočka – přidání trochu melatoninu do tohoto mixu může mít ještě větší vliv na zlepšení RBM3 a suplementace melatoninem má také vliv na snížení teploty tělesného jádra.

Dobře, abychom správně vnímaly tyto 2 stupně Fahrenheita: jde o velmi dosažitelný pokles tělesné teploty, který posuzujeme jen jako velmi mírné podchlazení, zatímco cokoliv pod 96,8 stupňů F (36 stupňů Celsia) je považováno za hypotermické.

Mimochodem, během jedné studie se mladí muži ponořili do studené vody o teplotě 20 stupňů Celsia po dobu jedné hodiny a byli tak schopni snížit svojí rektální teplotu na hodnotu kolem 36,1 stupňů Celsia. Pokud zůstali ve 14 stupňové vodě po dobu 1 hodiny, jejich teplota se snížila na 35,6 stupňů Celsia. Toto pouze ukazuje, jak je tento stupeň chladového šoku dosažitelný.

Účinky vystavení se chladu na zánět a funkce imunity

Důvodem zánětu je eliminace prvotní příčiny poškození buňky, odstranění mrtvých buněk a tkáně poškozené prvotním poraněním a zánětlivým procesem a pro zahájení oprav tkáně. Když se však tento proces zvrtne – při absenci opravdové biologické hrozby – pak nastává problém. Zánět byl identifikován jako klíčový hnací mechanismus procesu stárnutí a souvisí s většinou s věkem souvisejících nemocí.

Nedávný výzkum zkoumal různé biomarkery u starých lidí (ve věku 85-99), u stoletých, u lidí ve věku 105 a více a u lidí nad 110 let a zjistilo se, že nízká hladina zánětu byla jediným biomarkerem, který určoval přežití a kognitivní schopnosti u VŠECH věkových skupin.

Norepinefrin snižuje zánět

Výše jsme se zaměřili hlavně na účinek norepinefrinu ve spojení s jeho rolí neurotransmiteru, ale když studie ukázaly, že může být extrémním šokem z chladu zvýšený až pětkrát, pak jistě stojí za to podívat se i na další jeho role. Jedna z nich je jeho role při snižování zánětu. Norepinefrin tlumí dráhu zánětu snížením faktoru nádorové nekrózy alfa (TNF alfa), což je velmi účinná molekula zvyšující zánět. Nadbytek zánětlivého cytokinu TNF alfa má prsty téměř ve všech nemocech lidí od diabetu 2 typu po Crohnovu nemoc až po rakovinu. Věřte, že příliš mnoho této látky je škodlivé. Vedle snížení TNF alfa, se norepinefrin ukázal jako účinný při snížení dalších špatných chemikálií jako je makrofágní zánětlivý protein 1 alfa (MIP1α), který je produkovaný imunitními buňkami a může hrát roli u onemocnění revmatickou artritidou.

Je nutné podotknout, že tyto protizánětlivé vlastnosti norepinefrinu navozené chladem mají jistě v určitém kontextu velký přínos. V kontextu atletického výkonu ale mohou tyto vlastnosti přidat určitou nadstavbu či celistvost – při různých typech vystavení se chladu ať už jde o plavání v zimě, ponoření se do studené vody nebo kryoterapii. K tomuto se nicméně za moment vrátíme.

Celotělová kryoterapie a artritida

Snížení systémového zánětu  je většinou jednoznačně pozitivní. Jedním takovým příkladem, který vyčnívá a kterého se to hlavně týká, je artritida. V jedné náhodné, kontrolované studii pacienti trpící artritidou podstoupili kryoterapii při teplotě -110 stupňů Celsia po dobu 2-3 minut tři krát týdně v období jednoho týdne a došlo u nich k významnému snížení bolesti. Ve hře může být mnoho mechanismů včetně snížení zánětlivých cytokinů, o kterých jsme se před chvílí zmínili.

Zajímavé je, že v jiné studii se ukázalo, že lokální kryoterapie (jinými slovy ochlazení pouze zasažené tkáně) brání škodlivé kolagenázové aktivitě na kolagenu, což je enzym, který rozkládá kolagen, a také snižuje produkci zánětlivých prostaglandinů 2. Typu.

Některé z bolest zmírňujících účinků vystavení se chladu, hlavně v případě celotělové kryoterapie, mohou ve skutečnosti nastat kvůli zvýšené hladině norepinefrinu, protože zánět sám o sobě způsobuje bolest. Spinální injekce sloučenin, které způsobují uvolnění norepinefrinu, zmírňují bolest, což ukázaly studie na lidech i na zvířatech.

Zánět mozku a nálada

Prozánětlivé molekuly (jako je TNFalfa a prostaglandiny E2) prochází hematoencefalickou bariérou a aktivují mozkové buňky imunity známé jako mikroglie. A to je špatné.

Opravdu je velmi dobře možné, že terapeutické strategie, které zvyšují norepinefrin, jako je ponoření se do studené vody a celotělová kryoterapie, mohou být dobrým preventivním opatřením, které obecně snižují zánět a tím usnadňují preventivní proces zmírnění toho, co je jinak hlavním přispěvatelem stárnutí obecně, ale v tomto případě konkrétně mozku.

V předcházející publikaci jsem se faktem, že zánětlivé molekuly pravděpodobně přispívají k depresi a úzkosti tím, že brání uvolňování serotoninu z neuronů, zaobíral. To může být jiný důsledek používání chladového šoku – snížení procesů zánětu nervů. Samozřejmě, že je třeba přijít s přímými důkazy pro propojení chladového šoku jako strategie pro potencionální léčbu poruch nálad, ale zdá se to být zajímavá a slibná oblast pro prozkoumání.

Funkce imunity obecně

Všechno toto povídání o vystavení se chladu, ať už v podobě ponoření se do studené vody nebo kryoterapie, a o snižování zánětů vás možná přimělo si myslet, že je lepší mít méně buněk imunitního systému, protože se zdá, že páchají velkou paseku. Pravdou ale je, že mít velké množství buněk imunitního systému je obecně považováno za dobré, dokud ovšem nejsou zbytečně aktivní. Už jsem se zmínil, že je zánět identifikován jako klíčový hnací motor procesu stárnutí, ale také bych chtěl upozornit na to, že imunitní systém hraje jinou důležitou roli v procesu stárnutí. Stárnutí souvisí s imunosenescencí (nefunkčními imunitními buňkami) a obecně se snížením buněk imunitního systému. Ve skutečnosti žít velmi dlouho nebo se dožít věku 110 let a více souvisí se zdravější biologickou zásobou buněk imunitního systému. Je dobré mít dostatečný počet různých druhů imunitních buněk, ale také je důležité, aby byly nečinné, pokud ovšem neexistuje dobrý důvod, proč se zapojit.

Jak tedy chlad ovlivňuje naši zásobu imunitních buněk?

Zdá se, že je zvyšuje, alespoň určitý typ imunitních buněk. Dlouhodobé ponoření se do studené vody (3krát týdně po dobu 6 týdnů) navýšil počet lymfocytů u zdravých mužů. To jde ruku v ruce s faktem, že pravidelní zimní plavci mají vyšší počet bílých krvinek ve srovnání s těmi, kteří v zimě neplavou. Dále, jiná studie demonstrovala, že vystavení se chladu v klimatické komoře o teplotě 5 stupňů Celsia zvýšila počet bílých krvinek včetně cytotoxických T lymfocytů, což je speciální druh imunitních buněk, které likvidují rakovinové buňky.

Muži vystavení chladu (4 stupně Celsia) po dobu 30 minut snížili teplotu tělesného jádra o 0,45 stupňů Celsia a zvýšili počet NK T-lymfocytů a jejich aktivitu. NK T-lymfocyty jsou jiným druhem imunitních buněk, které likvidují viry a nádorové buňky.

Toto vše může sloužit k podpoře tvrzení lidí, kteří plavou v zimě, že zažívají méně symptomů nachlazení a chřipky. Ve skutečnosti byla tato souvislost demonstrována v epidemiologických studiích mezi plaváním v zimě a tím, že došlo ke snížení případů infekce respiračního traktu o 40 %. Avšak je potřeba vykonat více studií pro lepší porozumění, jaké dlouhodobé vlivy má chronické vystavení se chladu na počty imunitních buněk a funkcí, abychom mohli s určitostí říci, co to vše vlastně znamená. 

Chlad, ztráta hmotnosti a chladová termogeneze

Ledové koupele se staly populárními z části také kvůli tomu, že chlad má vliv na hubnutí. Jedním ze způsobů, jak tělo reaguje na chlad je zvýšení metabolismu, ne pro tvorbu energie ve formě ATP, ale kvůli tvorbě tepla pro zahřátí těla a díky tomuto procesu dochází ke spalování tuku. Tomuto procesu se říká chladová termogeneze.

Existují dva typy termogeneze objevující se jako biologická odpověď na chlad. Prvním druhem termogeneze vyvolané chladem se objevuje ve svalové tkáni a zahrnuje zvýšení metabolismu pro vytvoření tepla. Jde to, protože metabolismus není 100% efektivní a jako vedlejší produkt vyrábí teplo. Toto se nazývá třesovou termogenezí, neboť to, co zvyšuje energetický metabolismus, jsou kontrakce svalů.

Druhým typem termogeneze způsobené chladem se děje u tukové tkáně a nezahrnuje třes. Říká se jí netřesová termogeneze. Tento druh termogeneze je zodpovědný za spalování tuku a většinou nastává poté, co se tělo přizpůsobí chladu.

Netřesová termogeneze a hnědá tuková tkáň

Tento proces je částečně regulován norepinefrinem, který, jak už víme, je ve velké míře vyvolaný chladem (dvakrát až pětkrát více) v závislosti na intenzitě a délce vystavení se chladu. Norepinefrin vyvolaný chladem zvyšuje expresi proteinu známého jako rozpojovací (nebo odpřahující) protein (UCP1), který způsobuje rozpojení mitochondrií, energii produkujících elektráren buněk.

Ale co to pro mitochondrie znamená – rozpojení mitochondriálního řetězce? Pokud jsou mitochondrie spřažené, myslíme tím spřažení jednotky energie (ATP) k transportu elektronů (které pocházejí z jídla, které konzumujeme), které tvoří elektrochemický gradient napříč mitochondriemi, který je negativně nabitý zevnitř a pozitivně zvenku. Mitochondrie jsou v tomto smyslu  tak trochu jako baterie.

Při aktivování odpřahujícího proteinu 1 (UCP1) chladem, dojde k odpřažení elektrochemického gradientu, což znamená, že již neexistuje pozitivní nebo negativní terminál mitochondrií. V odpověď se mitochondrie snaží znovuobnovit elektrochemický gradient transportací elektronů, které pocházení ze zásob tuků (tuková oxidace) a jako vedlejší produkt během tohoto procesu dojde k produkci tepla.

Jedním ze způsobů, kterým odpřahující protein 1 (UCP1) zvyšuje metabolismus, je produkcí více mitochondrií v tukové tkáni, což má za následek „hnědý efekt“ převodem nebo trans-diferenciací běžnější bílé tukové tkáně na svůj metabolicky aktivnější protějšek – hnědou tukovou tkáň (BAT).  Můžete si to představit také zjednodušeně: čím více hnědé tukové tkáně vaše tělo má, tím více tuku vaše tělo spálí. Důvod, proč se tato tkáň nazývá hnědá je kvůli tomu, že každá tuková buňka má více mitochondrií na buňku a mitochondrie způsobují, že se tuk zdá být hnědý, když se na něj díváme mikroskopem.

Chlad zvyšuje netřesovou termogenezi u lidí

Určitý čas se předpokládalo, že dospělí lidé mají zanedbatelné množství hnědé tukové tkáně (BAT). Studie však více a více ukazují, že dospělí lidé mají tento zvláštní druh tukové tkáně, která je metabolicky aktivní. Vlastě fakt, že i v dospělosti máme hnědou tukovou tkáň vyvrací staré dogma, že hnědá tuková tkáň se nachází hlavně v období dětství. Vlastně se ukazuje, že hnědá tuková tkáň vykazuje inverzní korelaci vůči procentům tělesného tuku u jednotlivce.  Zvýšení trans-diferenciace neboli produkce hnědé tukové tkáně z bílé terapeutickým způsobem je příslibem a aktivní a klinicky využitelná oblast výzkumu pro léčbu obezity.

Dobrou zprávou je, že nesouvislé, opakované vystavování se chladu zvyšuje hnědou tukovou tkáň u lidí a zvyšuje naší kapacity pro netřesovou termogenezi. Zdravím mladým mužům a ženám, kteří byli vystaveni teplotě 15-16 stupňů Celsia po dobu 6 hodin denně po 10 za sebou následujících dnů, se zvýšila jejich hnědá tuková tkáň o asi 37 % a po aklimatizaci také zvýšilo netřesoucí termogenezi o 1118 %. Je také zajímavé, že pokud byla hnědá tuková tkáň testována v létě, byla zaznamenána pouze u zhruba 25 % účastníků ve srovnání s 50 %, když došlo k testování v zimě.

Pokud nám při odvrácení obezity pomáhá mít více hnědé tukové tkáně, která je více aktivní v chladu, pak máme důvod se domnívat, že zima podporuje náš metabolismus. A skutečnost je taková, že skutečně podporuje!

Jedna studie, které se účastnil malý vzorek mladých mužů, ukázala, že ponoření se do studené vody (s hlavou venku) při teplotě 20 stupňů Celsia po dobu jedné hodiny zvýšilo metabolismus o 93 % a jedna hodina při teplotě 14 stupňů Celsia zvýšila metabolismus o 350 %.

Rád bych zde pohovořil o jednom mechanismu, díky kterému může chlad zvýšit koncentraci hnědé tukové tkáně. Jedna studie zjistila, že sympatetický nervový systém může hrát úzce související roli při produkci hnědé tukové tkáně u krys: experimentální zablokování beta-adrenergních receptorů, kterými se norepinefrin řídí, znemožnilo produkci hnědé tukové tkáně. Tento vztah je zajímavý, protože může ukazovat na fakt, že čím větší  uvolnění norepinefrinu vyvolaného chladem, tím více  se může objevit hnědé tukové tkáně.

Naše strava také může být jedním ze způsobů, jak přeměnit bílou na hnědou tukovou tkáň. Jedna studie nedávno ukázala, že konzumace rybího tuku skutečně zvýšila metabolismus myší, snížila akumulaci tuku o 15-25 % a ukázalo se, že se toto nejpravděpodobněji děje skrze mechanismus zprostředkovaný hnědou tukovou tkání.

Chlad zvyšuje aktivitu antioxidačních enzymů

Jedním z vedlejších účinků zvýšení oxidace tukové tkáně za účelem spalování uloženého tuku na energii je produkce škodlivých reaktivních forem kyslíků (ROS), které uvnitř buňky ničí téměř vše, včetně DNA. Je to vlastně běžný produkt energetického metabolismu a svým způsobem přirozená součást žití. Co je však nesmírně důležité je to, jak na toto poškození odpovídáme a jak ho dokážeme zmírnit.

Reaktivní formy kyslíku – tím, že přispívají k věcem jako je poškození DNA a buněčnému stárnutí – jsou nesmírnou součástí samotného procesu stárnutí. Jsou také znamením dysfunkce mitochondrií. Schopnost předcházet tomuto poškození nebo schopnost opravy tohoto poškození poté, co k němu dojde, je nesmírně důležité pro zachování zdraví a pro to, aby nedošlo k onemocnění rakovinou.

Zdá se jakoby vystavení se chladu, což funguje jako hormetický stresor, vlastně aktivuje velmi účinné genetické antioxidační systémy, které jsou exponenciálně výkonnější než antioxidanty ve formě suplementů.

Například – mladí muži podstupující kryoterapii po dobu 3 minut při teplotě -130 stupňů Celsia denně pro dobu 20 dnů zdvojnásobili aktivitu jednoho z nejsilnějších antioxidačních  enzymových systémů v těle, který se nazývá glutathionreduktáza, a zvýšili jiný silný antioxidační enzym nazývající se superoxid dismutáza o zhruba 43 %.

Podobně tak i elitní kajakáři, kteří se účastnili celotělové kryoterapie (-120 až -140 stupňů Celsia) 3 minuty denně po dobu 10 dnů, zvýšili aktivitu superoxidu dismutázy o 36 % a glutathion peroxidázu o 68 %.

To je opravdu něco. Pro ty, kteří neznají superoxid dismutázu, je to enzym v mitochondriích, který napravuje veškerá poškození, ke kterým každou sekundu každého dne dochází. Jinými slovy, je to úžasné. Je také důležité poznamenat, že nárůst aktivity antioxidačního enzymu, jak je tomu v tomto případě, vyžaduje několikero dávek celotělové kryoterapie… to znamená, čím častěji je kryoterapie podstupována, tím mohutnější je nárůst aktivace těchto účinných antioxidačních enzymů.

Chladový šok, svalová hmota, výkon a regenerace

Pokud se bavíme o vystavení se chladu v kontextu sportu, existují dva důležité faktory, na které se musíme podívat:

• druh cvičení
• načasování chladového stresu v souvislosti s cvičením

Podívejme se na správné načasování. Ihned po cvičení je produkce prozánětlivých cytokinů, což jsou molekuly aktivující buňky imunity a podílející se na opravě tkání, na svém vrcholu.  Produkce reaktivních forem kyslíku a zánět, který se hned po cvičení objevuje, je vlastně pro aktivaci genetických drah přispívajících k tvorbě více mitochondrií (mitochondriální biogeneze) a hrající roli při svalové hypertrofii nezbytná.

Ve skutečnosti makrofágy, což je druh imunitních buněk, které mohou být aktivovány v odpověď na zánět vyvolaný cvičením, produkují vysoké hladiny anabolického hormonu IGF1 v reakci na dokonce i mírné zranění svalové tkáně. Existují důkazy z pokusu, které naznačují, že tyto specifické imunitní buňky se také velmi pravděpodobně podílejí na migraci satelitních buněk. Satelitní buňky jsou druhem kmenových buněk svalu, které slouží jako prekurzory současných svalových buněk a množství satelitních buněk je vlastně velmi úzce spojeno s objemem aktuální hypertrofie, která je důsledkem silového cvičení.

Vraťme se zpátky k zánětové odpovědi vyvolané cvičením. Existuje protizánětlivá odpověď na tento zánět, která má svůj vrchol asi 1 hodinu po cvičení. V tomto bodě, některé z anabolických hormonů jako je IGF1, jehož hladina je imunitní aktivací zvýšená, se zjevně asi jednu hodinu po cvičení vrací zpět k hladině před cvičením. Tyto protizánětlivé cytokiny pomáhají ubránit náš imunitní systém od toho, aby nezašel až příliš daleko. Upravují aktivitu imunitních buněk, zabraňují jim, aby nezpůsobily přílišné poškození buněk.

Asi už víte, kam tím mířím. V případech, kdy kryoterapie, ponoření se do studené vody nebo třeba použití sáčků s ledem nastává ihned po cvičení, může dojít ke zmaření určitých prospěšných účinků, ke kterým dochází díky malým dávkám zánětu. Existují studie, které tento fakt naznačují. K tomuto se vrátíme za chvilku, ale nyní je hlavní věcí, kterou je dobré si pamatovat, že vrchol protizánětlivé odpovědi se objevuje asi 1 hodinu po cvičení a že některé zánětlivé a imunitní aktivace, ke kterým před tím dochází, jsou s největší pravděpodobností velmi prospěšné.

Rozmanitost cvičení

Dalším faktorem, který může ovlinit výsledek studií, které zkoumají vliv kryoterapie nebo ponoření se do studené vody na atletický výkon a regeneraci, je druh aktivity.

Cvičení způsobuje tělu stres a jako odpověď tělo aktivuje mnoho genů a drah, které budují odolnost na tento stres. Je důležité si uvědomit, že druh cvičení vlastně ovlivňuje druh adaptace: stres může být hlavně aerobní (jako u vytrvalostního tréninku), mechanický (jako je u odporového cvičení) nebo kombinace těchto dvou (plyometrický trénink). Aktivity, které jsou více aerobní, kladou větší požadavek na to, aby buňky byly schopné využít kyslík pro účely energetické produkce. Jinými slovy, aerobní cvičení má větší potřebu podpory mitochondrií!

V závislosti na podstatě cvičení (vytrvalostní versus odporové) a na čase vystavení se chladu (před cvičením, okamžitě po cvičení nebo déle po cvičení) dochází k různým, a tak trochu opačným výsledkům. Věřím, že tyto proměnné mohou pomoci vysvětlit některé z odporujících si důkazů týkajících se příznivých účinků vystavení se chladu v souvislosti s cvičebním výkonem, které se objevují ve vědecké literatuře a které jsou diskutovány v médiích.

Co vlastně literatura o chladovém šoku a cvičebním výkonu říká?

Silový trénink

Celotělová kryoterapie při -140 až -195 stupňů Celsia podstoupená jednu hodinu po plyometrickém cvičení (dřepy s výskokem a zakopávání) ukázala zlepšení při různých výkonech, které byly měřeny až 72 hodin po zákroku. Tato zlepšení zahrnovala: sílu při začátku dřepů s výskokem a vypracování dřepů s výskokem. Dále míra bolesti (jak v klidu, tak při další sadě dřepů s výskokem) se také zmírnila.

Další otázkou je, co se stane, pokud se vystavení chladu děje ihned po odolnostním tréninku během vrcholu onoho prozánětlivého procesu? Jedna studie ukázala, že to vlastně může zmírnit některé z dlouhodobých pozitivních účinků svalové hypertrofie, minimálně pokud se praktikuje ponoření do studené vody. Muži cvičící leg-press a dřepy s výskokem dvakrát týdně a ihned potom se ponořili na 10 minut do studené vody (jinými slovy v bodě vrcholu zánětu) měli pouze třetinový nárůst svalů u čtyřhlavého svalu stehenního 10 týdnů poté ve srovnání s těmi, kteří se po tréninku do studené vody nenořili. Dále, po skončení 10 týdnů cvičení, svalová síla byla významně nižší ve srovnání s kontrolní skupinou, vykazovali menší nárůst svalových vláken 2 typu (potřebné pro krátkodobé, vysoce intenzivní výbuch síly) a toto všechno nastalo spolu s redukcí biomarkerů, které většinou souvisí s hypertrofií, včetně aktivace satelitních buněk.

Takže pokud hledáte důvod k vyhnutí se chladovému stresu, hlavně ponoření se do studené vody, po silovém tréninku…pak je naposledy zmíněná studie to, co jste hledali. Nejenom kvůli přesvědčivým důkazům, které autoři demonstrovali, ale také kvůli tomu, že citovali jiné studie, které ukázaly podobné výsledky, co se týče vystavení se chladu a hypertrofie, včetně některých, které používaly chytré metody zkoumání jako například, že účastníci provádějící cvik „hamstring curl“ do studené vody ponořili pouze jednu nohu a pak se měřil rozdíl v nárůstu svalů.

Nicméně v každém jednotlivém případě, jak v této studii a ve všech podobných citovaných, máme jedno společné téma: aplikace chladu, ať už hovoříme o ponoření se do studené vody, ledování či podobně, byla provedena okamžitě po tréninku. To zanechává některé nezodpovězené otázky, ale ta nejdůležitější zní: stále bychom byli svědky zmírněné nebo snížené svalové hypertrofie, pokud by k ponoření se do studené vody došlo v jinou dobu, než okamžitě po silovém tréninku?

S určitostí na tuto otázku nedokážu odpovědět, protože žádná studie toto ještě nezkoumala, ale je to oblast, kterou, jak doufám, budoucí studie osvětlí, hlavně s ohledem na to, že občasný chladový stres se zdá mít schopnost pozitivních účinků v mnoha dalších ohledech. Fakt, že první hodina po cvičení vyniká jako důležité anabolické časové okno, minimálně co se týče endokrinní odpovědi, může být významné hlavně v kontextu vystavení se chladu a silového tréninku.

Momentálně se zdá být extrémně rozumné, co se týče svalového tréninku, dávat si pozor na to jak, a hlavně kdy dochází k vystavení se chladu. Ať už mluvíme o kryoterapii, ponoření se do studené vody nebo dokonce o použití studených sáčků či termogenezi vzduchem.

Výdrž

Hodně jsme probírali silový trénink v kontextu s ponořením se do studené vody.

V případě vytrvalostních cvičení, následky ponoření se do studené vody, a hlavně celotělové kryoterapie jsou jednoznačněji pozitivní. Může to být typické pro druh adaptací, které se objevují a které jsou charakterističtější pro vytrvalostní cvičení nebo to může být kvůli faktu, že vystavení se chladu nebylo provedeno ihned po cvičení. A to navíc k účinku chladu na prozánětlivé procesy….

Chlad zvyšuje mitochondriální biogenezi

Chladový stres je schopný povzbudit biogenezi mitochondrií. Důvod, proč tento mechanismus existuje je vcelku přímočarý: mitochondrie jsou schopné vytvářet teplo (něco, co potřebujeme, když je nám zima) jako vedlejší produkt energetické produkce. Dalo by se říct, že mitochondrie fungující jako elektrárny buněk, jsou pro většinu našich buněk nesmírně užitečné, kromě červených krvinek, které je nemají. Obzvláště důležité jsou však pokud mluvíme o vytrvalostním cvičení…

Je to kvůli tomu, že mitochondrie a jejich hustota nebo jejich počet v přepočtu na buňky, ovlivňují aerobní kapacitu. Mitochondrie je to, co nám dává schopnost použít kyslík pro vytvoření buněčné energie, a pokud jich máte víc, může se říct, že můžeme být lépe přizpůsobeni pro aerobní aktivitu.

A takto to funguje:

Vystavení se chladu aktivuje gen, který se nazývá PGC-1 alfa, který vytváří ve svalu více mitochondrií. Tomuto se říká mitochondriální biogeneze a PGC-1 alfa je hlavním regulátorem tohoto procesu. Pokud si biogenezi mitochondrií představíme jako orchestr, pak je PGC-1 alfa dirigentem.

Více mitochondrií na jednu svalovou buňku se přímo převádí na aerobní kapacitu a jedno 15minutové vystavení se studené vodě (10 stupňů Celsia) po vysoce intenzivním běhu zvyšuje PGC-1 alfa ve svalové tkáni. Ale co je ještě důležitější, vystavení se chladu je vlastně schopno zvýšit biogenezi mitochondrií – muži, kteří se po běhání ponořili do studené vody o teplotě 10 stupňů Celsia na 15 minut třikrát týdně po dobu 4 týdnů zvýšili mitochondriální biogenezi ve svalové tkáni.

Vysoce aerobní cvičení, jako je jogging nebo běhání, je velmi metabolicky náročné, a proto vyžaduje více svalových vláken, která jsou oxidativní (potřebují kyslík) a odolné proti únavě. Tyto druhy svalových vláken se většinou skládají z typu 1 (nebo pomalých) svalových vláken. Na druhé straně, svalová vlákna specializovaná na výbušnou a krátkodobou sílu  se nejvíce skládají z typu 2 (rychlých) svalových vláken, což jsou svalová vlákna, která jsou více glykolytická (glykolýza je proces, který vytváří energii, která nevyžaduje kyslík). Existuje kategorie rychlých svalových vláken nazývající se typ II A, což jsou rychlá, oxidativní vlákna, která jsou vůči únavě odolnější. Ukázalo se, že PGC 1-alfa navíc k tomu, že dokáže zapnout mitochondriální biogenezi, také vyvolá přepnutí na oxidativní, vůči únavě odolná svalová vlákna.

Pamatujte si, že chladový stres vyvolává PGC 1-alfa a to spouští mitochondriální biogenezi. Je zajímavé zmínit se o tom, že pokud došlo k odstranění PGC 1-alfa ze svalové tkáně myší, došlo ke změně svalových vláken pomalého typu I a rychlého typu II A, které se obě vyznačují potřebou kyslíku a větší odolnosti vůči únavě na svalová vlákna rychlého typu II B, což jsou glykolická vlákna nutná pro velmi krátké, vysoce intenzivní výbuchy síly jako jsou maximální nebo téměř maximální zdvihy a krátké sprinty. V souladu s tím došlo u myší geneticky upravených k vyšší expresi PGC 1-alfa, než jako tomu obvykle bývá, k tomu, že jejich svalové buňky vykazovaly charakteristiku svalových vláken typu I, jako je větší odolnost vůči únavě.

Myslím, že to naznačuje, že mitochondriální biogeneze zprostředkovaná skrze PGC-1 alfa je o něco prospěšnější pro vytrvalostní sportovce než pro ty, kteří se soustřeďují pouze na hrubou sílu, z toho důvodu, že se zdá, že přepíná svalová vlákna do konfigurace, která více napomáhá vyšší aerobní kapacitě a větší odolnosti proti únavě. Samozřejmě nemohu říct, že toto je absolutně ten případ, protože PGC-1 alfa také zvyšuje svalová vlákna typu II A a vlákna typu II mají vyšší kapacitu pro hypertrofii.

Nyní, když jsem alespoň trochu pohovořil o tom, že je méně pravděpodobné, aby vytrvalostní cvičení pociťovalo specifické škodlivé následky špatného načasování chladového stresu, pojďme si pohovořit o tom, co současná literatura říká o celotělové kryoterapii a ponoření se do studené vody v kontextu se zlepšením výkonu.

Kryoterapie zvyšuje výkon

Špičkový běžci, kteří se účastnili celotělové kryoterapie 1 hodinu, 24 hodin nebo 48 hodin po sprintu do kopce dosáhli 20% zvýšení rychlosti a síly až po dobu dvou dnů poté.

Tento 20% nárůst po absolvování kryoterapie může být přisuzován snížení zánětu a zvýšení protizánětlivých faktorů. Příliš vysoké hladiny prozánětlivých cytokinů po cvičení může mít za následek kritické snížení výkonu a poškození svalu. To může být problematické pro trénink dokonce i několik dní poté, protože je zde větší riziko zranění kvůli zbytkové bolestivosti a změnám ve funkci svalu.

Ukázalo se, že elitní běžci, kteří se účastnili celotělové kryoterapie 3 minuty při teplotě minimálně -110 stupňů Celsia 1 hodinu po cvičení a 24 hodin po cvičení, zvýšili regeneraci svalu snížením prozánětlivého procesu (IL1alfa a kreativní protein) a zvýšením protizánětlivého procesu (IL1-Ra) v obou časových bodech.

Jiná studie zahrnující špičkové tenisové hráče také ukázala zlepšení výkonu, který souvisel se snížením zánětu. Elitní tenisový hráči, kteří se účastnili celotělové kryoterapie (-120 stupňů Celsia) dvakrát denně (ráno a večer s tréninkem odpoledne) po dobu 5 dnů měli 2,5násobný pokles účinného protizánětlivého cytokinu TNFalfa a 23% nárůst cytokinu IL6, který má jak pro i protizánětlivé vlastnosti a hraje svojí roli při opravě svalu. Tito profesionální tenisový hráči také zažili 4% nárůst v „efektivnosti odpalu“, což znamená, že zasáhli více míčků v cílové zóně ve srovnání s hráči, kteří kryoterapii nepodstoupili. A to se počítá, že? Možná je to norepinefrin napomáhající soustředění a pozornosti.

Tato zlepšení vytrvalostního výkonu díky vystavení se chladu po cvičení mohou být zachována po delší dobu.

Vrcholový cyklisti se na 15 minut nořili do studené vody (15,3 stupňů Celsia) 30 minut po skončení tréninku 4x týdně. Tento trénink trval 39 dní a skládal se jak z nízko až středně intenzivních jízd, tak i z vysoce intenzivních intervalů na cvičném kole (ergometru). Cyklisti, kteří se po tréninku účastnili ponoření se do studené vody zaznamenali 4,4% nárůst v průměrné sprintové síle, 3% zlepšení v opakovaném cyklistickém výkonu a nárůst síly o 2,7 % i po skončení tréninkové doby 39 dnů. Zní to skvěle.

Prevence svalové atrofie

Až dosud jsme si povídali o účincích různých druhů vystavení se chladu na stavbu svalů, ale je zde ještě jedna oblast, kterou bych rád probral a která volně zapadá do tohoto tématu – jde o svalovou atrofii.

Dříve, když jsme ještě hovořili o některých zajímavých mozkových účincích chladového stresu, řekli jsme si o účinku, kterým chlad působí na produkci proteinu chladového šoku RBM3. Také jsme krátce mluvili o některých studiích prováděných na přezimujících zvířatech, která samozřejmě musí být obzvláště způsobilá odolávat účinkům chladu během zimy.

Jiným zajímavým aspektem hibernace je fakt, že zvířata, která tento fenomén zažívají, alespoň v případě medvěda baribala, mají mnohem menší svalovou atrofii, než by se dalo kvůli tomuto dlouhému období hladovění a neaktivity očekávat.

Jak si jistě umíte představit, tento rys je pro hibernující zvířata velmi užitečný. Existují důkazy, že si medvědi baribalové během hibernace zachovávají proteinovou rovnováhu ve svém kosterním svalstvu. Jinými slovy – neodbourávají více proteinů, než kolik ve své svalstvu vyrábějí, což by mohlo svalovou atrofii způsobovat. Tento fenomén však není omezen pouze na medvědy. Ukázalo se, že hibernující veverky také zažívají zvýšení RBM3 v mozkovém, srdečním a kosterním svalstvu. Buňky kosterního svalstva u myší upravených tak, aby měli vyšší hladiny RBM3, vykazují lepší přežití svalové buňky, a dokonce i větší velikost svalové buňky po tom, co byly vystaveny chladovému šoku. RBM3 zjevně hraje důležitou roli ve svalech u mnoha organismů a může sloužit jako obecný mechanismus pro snížení atrofie. To by také vysvětlovalo, proč RBM3 je nejvíce zvýšeným genem ve svalové tkáni medvědů baribalů, což je v souladu s proteinovou syntézou během hibernace.

RBM3 není jediným proteinem vyvolaným chladem, který má souvislost – alespoň podle studií na zvířatech – se snížením svalové atrofie. PGC1alfa, hlavní regulátor mitochondriální biogeneze, o které jsme již hovořili, stejně jako RMB3, je u lidí při chladovém stresu zvýšen. Chrání proti sarkopenii (ztráta svalové hmoty u starších lidí) a metabolické poruše u myší, které jsou geneticky upravené k vyšší expresi tohoto proteinu.

Je důležité se zmínit, že všechny studie, které jsem zde uvedl v kontextu se svalovou atrofií, jsou studie na zvířatech. I tak nám dávají určitý příslib, protože jsme svědky podobného účinků napříč různými zvířecími druhy, a to naznačuje fakt, že tento mechanismus může obsáhnout i nás a není specifický jen pro jeden určitý druh.

A nakonec ještě jedna poznámka k věci: proteiny tepelného šoku mohou být do určité míry také vyvolané chladem a v předcházejícím videu na téma používání sauny jsem hovořil o tom, jak tepelný stres a doprovázející zvýšení proteinů tepelného šoku demonstrovali vysoký opětovný svalový nárůst o 30 % u krys během dvoutýdenní fáze, která následovala po týdnu nucené nehybnosti (atrofie).

Srovnání celotělové kryoterapie a ponoření se do studené vody

Hodně jsem zde hovořili o ponoření se do studené vody, celotělové kryoterapii, chladových sáčcích, hibernaci a všem mezi tím ve snaze uvést co nejvíce vyčerpávající informace a zjistit, jaký z toho můžeme učinit závěr. Dosud jsme však neudělali přímější srovnání celotělové kryoterapie a ponoření se do studené vody. A to je z hlediska aplikace velmi důležitý bod.

A tak tu máme otázku za milion dolarů: je celotělová kryoterapie stejná jako ponoření se do studené vody? Odpověď asi bude znít ne.

Pokud se obrátíme na vědu, zjistíme, že existují tři faktory, které opravdu odlišují celotělovou kryoterapii od ponoření se do studené vody a tyto faktory mají co dočinění s tím, jak efektivně každá metoda snižuje tělesnou teplotu. Také bych rád podotknul, že k těmto třem faktorům, o kterých si za malou chvíli řekneme víc, patří i fakt, že lidi dokáží být ve studené vodě delší dobu než v kryokomoře a to může ovlivnit, jak moc velká je odpověď chladového šoku.

Tyto faktory jsou:

1. Tepelná vodivost. Je důležité, jak dobře je teplo odvedeno z těla.
2. Kolik z těla je vystavené chladu (plocha povrchu)
3. Teplotní gradient

Každé z médií (led, voda, vzduch) má různé vlastnosti, které ovlivňují, jak dobře je teplo odvedeno z těla. Začneme s prvním faktorem – tepelnou vodivostí (jak dobře je teplo odvedeno z těla). Led má nejlepší schopnost odvést teplo z těla, pak následuje voda a nakonec vzduch. Druhý faktor – plocha povrchu – také při zchlazování těla hraje svojí roli. V případě ponoření se do studené vody pak záleží na protokolu a může se lišit od ponoření pouze nohou  nebo může zahrnovat ponoření celého těla až po ramena. V každém případě není hlava většinou ponořena. To se liší od kryokomory, kde je chladu vystaveno celé tělo včetně hlavy. Ale existují i některé kryonádrže nevystavují hlavu studenému vzduchu. Nakonec třetí faktor, kterým je teplotní gradient, což je aktuální teplotní rozdíl mezi tělem (37 stupňů Celsia) a modalita používaná pro vysátí tepla z těla. A tady kryoterapie vyniká, protože teplota vzduchu může dosáhnout tak nízkých teplot jako je -178 stupňů Celsia.

A nakonec další důležitý faktor ke zvážení při srovnávání ponoření se do studené vody a vystavení se kryogenním teplotám vzduchu je to, že lidé dokáží být ponoření ve studené vodě po mnohem delší dobu, než jak je tomu u kryoterapie.

A jaký je závěr? Je jasné, že dochází k obrovskému uvolnění norepinefrinu v mozku a tělu, které je shodné u obou metod – u ponoření se do studené vody a u celotělové kryoterapie. Dokonce existují studie porovnávající norepinefrinovou odpověď  na ponoření se do studené vody (celé tělo ponořené po dobu 20 sekund při teplotě 40 stupňů Fahrenheita – asi 4 stupně Celsia) a celotělovou kryoterapii (2 minuty při -166 stupních Fahrenheita, což je -110 stupňů Celsia) a bylo zjištěno, že odpověď je více méně stejná, alespoň v tomto ohledu. A když zůstanete ponoření v té studené vodě po dobu jedné hodiny – na rozdíl od pouhých 20 sekund – pak se norepinefrin navýší pětkrát. A to nás vrací zpět k bodu, že vystavení těla chladu po delší dobu může mít  mnohem větší efekt. Krom toho…nechám to jako cvičení pro čtenáře (a posluchače), aby sami porovnali hodnoty na základě dostupných informací. Ale asi není nutné nad tím příliš mnoho dumat…

Shrnutí

Probrali jsme toho spoustu, a tak si myslím, že nastal čas se podívat zpátky  a zeptat se, jaké je zásadní sdělení. Jinými slovy – co to všechno znamená? Myslím si, že je zde mnoho zásadních poznatků, které si z tohoto můžeme odnést. Pokusím se pár z nich shrnout:

• 1) Chladový šok ukazuje zajímavý příslib pro pomoc s léčbou neurodegenerativních nemocí skrze speciální protein chladového šoku, který je známý jako RBM3… budou v budoucnosti lidé podstupovat ošetření traumatickými ledovými teplotami pro prevenci Alzheimerovy choroby? Nevím, ale fakt, že se tento neuro-protektivní a synapse opravující efekt děje u myší je velmi dobrým ukazatelem a napovídá velké věci, které v budoucnosti můžeme objevit a které budou aplikovatelné také na lidi.
• 2) Norepinefrin, který kvůli různým chladovým stresorům může velmi vzrůst, má některé velmi zajímavé vlastnosti a je velmi všestranným neurotransmiterem a hormonem. Potřebujeme ho k vazokonstrikci jako součást dynamické reakce našeho těla na chlad, ale je také protizánětlivý. Z toho důvodu  může mít svoji důležitost pro zánětlivé nemoci jako je artritida a také pro léčbu nálad, a dokonce i deprese.
• 3) Malé dávky intenzivního chladového stresu mohou být aplikovatelné, pokud trpíte určitým stupněm chronických bolestí díky analgetickému účinku, který může být částečně zprostředkovaný – ano, hádáte dobře – norepinefrinem.

• 4) Asi bude něco pravdy na tom, že plavání v zimě zlepšuje funkci imunity u pravidelných plavců.
• 5) Na rozdíl od zažitého názoru mají dospělí lidé hnědý tuk, jeho množství se vystavením chladu zvyšuje. Obecně platí, že se množství hnědého tuku s věkem snižuje, hlavně pokud jsme obézní. Větší množství tohoto tuku je dáváno do souvislostí s nižším procentem tělesného tuku, a nakonec množství hnědého tuku je přímo ovlivněno naším vystavením se chladu. Ponoření se do studené vody může jednoznačně zvýšit množství hnědého tuku, stejně tak jako chladný vzduch, což znamená že i celotělová kryoterapie je pravděpodobně pro tento účel také efektivní.
• 6) Aplikace kryoterapie a ponoření se do studené vody v souvislosti se cvičením je tak trochu komplikovaná! Určitě může dojít ke zmaření výsledků v souvislosti s odolnostním cvičením, pokud podstoupíte ponoření se do studené vody okamžitě po tréninku. Za jiných souvislostí však může dojít i ke zlepšení. Stále existují některé nezodpovězené otázky týkající se tohoto tématu. Doufám, že se ukáže, že škodlivé účinky se týkají pouze časového okna jedné hodiny hned po cvičení, ale tím se opravdu nejsem jistý. Abychom to mohli s určitostí tvrdit je zapotřebí více studií.
• 7) Pokud srovnáváme celotělovou kryoterapii a ponoření se do studené vody pak dojdeme k výsledku, že jsou si vcelku podobné – hlavně co se týče hormonálních odpovědí, které vyvolávají. Jeden důležitý rozdíl tkví v tom, že je možné zůstat ve studené vodě po delší dobu, než jak tomu je u kryoterapeutické komory, což by mohlo znamenat nebezpečí poškození lokální tkáně jako jsou omrzliny. Provozujte to, co je pro vás lepší, dokud se neobjeví další lepší důkazy.

Upozornění

Je rozumné poradit se s lékařem před tím, než začnete nový cvičební program, a to samé platí i pro aktivity jako je ponoření se do studené vody, plavání v zimě nebo kryoterapie. Tento článek slouží pouze pro informační účely a nejedná se o žádnou lékařskou radu. Tyto informace používejte pouze na vlastní nebezpečí.

Navíc, pokud se u vás prokázaly rizikové koronární faktory nebo jiné rizikové faktory spojené se srdcem, pak je obzvláště důležité poradit se svým lékařem, než začnete zkoušet cokoliv, co bylo v tomto článku popsané, ale možná hlavně pokud chcete zkusit kontrastní terapii (rychlý přechod z velmi teplého do velmi studeného prostředí).